Kdo je víc? Matka nebo dítě?

Vždy když se rozhoří debata na téma domácích porodů, nelze se ubránit této otázce. Porody doma mohou představovat významné riziko. Porod v porodnici ovšem zase mnohde vypadá jako pásová výroba na děti. Kde je matka skoro navíc.

Respektive abych to uvedla na pravou míru, matka a její přání jsou vedlejší, leckde přímo obtěžující. A když vám v porodnici řeknou, že „tvůj porodní plán (tedy přání maminky) tady nikoho zajímat nebude, hlavní je dítě“, zní to docela děsivě. Mluvím z vlastní zkušenosti, proto ta citace.

Přitom se nedomnívám, že by maminky měly bůhvíjaká přehnaná přání. Ale když se vám na otázku, proč nemůžete dostat miminko ihned po porodu k sobě na tělo, dostane odpovědi, protože my to tu děláme jinak a dítě ti dáme, až bude zvážené a změřené a taky umyté, co si máte myslet? Nesmíte narušovat zaběhlou rutinu. Nic víc.

K porodu jsem byla registrovaná v pražské porodnici U Apolináře. Absolvovala jsem předporodní kurz, který zahrnoval i prohlídku porodních sálů. Nebyla jsem jediná, kdo byl zaskočen tím, že porodní boxy jsou od sebe oddělené jen paravánem a v průběhu porodu se nezavírají dveře, aby mohl personál volně procházet. No budiž.

Co mě ale doslova šokovalo, byl box, který byl naproti dalším boxům a u něhož jsme byly upozorněny, že pokud jsou oba boxy naproti sobě obsazené a rodí se, ani tehdy se dveře nezavírají. Takže maminky mají nohy do praku pěkně proti sobě a přítomní tatínkové čučí do rozkroku cizích žen. A to vše při na výsost intimní chvíli zvané porod. Děkuju pěkně.

Když jsem následně s tamní porodní asistentkou probírala svá přání, jako dostat miminko ihned po porodu k sobě, nechat dotepat pupečník, mít během porodu k dispozici tekutiny, či nebýt nastřižena preventivně, setřela mě během mžiku jako opocený okno. Prostě u nás se to nedělá a co ty chceš, nikoho zajímat nebude. Nám jde o dítě.

A tak jsem se dva týdny před porodem rozhodla změnit porodnici. Z porodu doma jsem měla strach, ale rodit ve fabrice, kde na mě bude nahlíženo jako na pouhý inkubátor na dítě, který musí držet hubu a poslouchat, to se mi teda taky nechtělo.

Nakonec jsem odrodila v porodnici ve Slaném, kde nebyla nutná registrace a kde, světe div se, paní doktorka na má přání reagovala takto: No, tohle my tu děláme už dávno, nebojte.

Komfort ve smyslu vybavení sice nebyl nic moc, bylo vidět, že mnoho peněz do nemocnice asi neteče, ale přístup personálu byl profesionální a lidský. Nic nebylo problém, moje potřeby nebyly pro nikoho obtěžující, lékaři byli ochotní, sestry milé a chápavé.

Pravda je, že má přání byla z kategorie těch akceptovatelných. Nenamítala jsem nic proti takzvané přípravě, konec konců komu by se chtělo rodit dítě do vlastních exkrementů, ani jsem netoužila rodit zavěšená na hrazdě.

Ke všemu jsem dostala vysvětlení a všechno probíhalo s ohledem na to, že jsem lidská bytost, která aktuálně vcelku dost trpí. Porod se obešel bez nástřihu, prostě proto, že nebyl potřeba, syna jsem dostala ihned k sobě, na mé přání nebyl násilně natahován a měřen, pouze ho zvážili. Údaj o délce byl učiněn odhadem. Nemůžu říct jediné špatné slovo. Čímžto porodnici ve Slaném ještě jednou dodatečně děkuji.

Co jsem tím ale chtěla říct. Chápu maminky, které se rozhodnou rodit doma v důvěrně známém prostředí za přítomnosti porodní asistentky, protože mnohde je systém porodní péče nastaven k rodičkám neskutečně nevstřícně. A maminky chtějí tento krásný, leč velmi těžký okamžik prožít důstojně a uchovat si jej ve vzpomínkách jako hezký.

To není sobecké. Na novorozence má pohoda matky neoddiskutovatelný vliv. Samozřejmě pokud se porod odchýlí od fyziologie, může být v mžiku malér na světě. Já sama bych toto riziko dobrovolně nepodstoupila, v porodnici jsem se cítila v bezpečí. A věděla jsem, že kdyby nedej Bože něco, nezůstanu uvězněná v pasti svého obýváku bez odborné pomoci.

Ovšem dokud se nezlepší přístup mnohých porodnic a nastavení personálu, pro který jste jen číslo na štítku, mnoho žen raději zvolí porod doma. Spousta jich ho volí zcela prvoplánově a ani na okamžik neuvažují o porodu v nemocnici, ale jsem si jistá, že dost maminek odradí nemocniční mašinérie. Ono kolikrát v životě rodíte? To není jako nechat si vytrhnout zub.

Naštěstí existují porodnice, které jsou vstřícné a kde vaše přání nebudou smetena se stolu, protože rutina. Porod není rutina, ale bytostně individuální záležitost. A přát si harmonický porod není žádný nadstandard, ale naprostá přirozenost.