Noc v Mumulandu s hadrem na hlavě

Mohl by to být druhý díl seriálu o sousedském soužití. Ti sousedé, co hulí jako darebný kamna (viz díl první), totiž mají pubertálního synátora, a ten tuze rád písničku Mumuland. Nejraději ve tři ráno a na celý sídliště.

Představte si: Obvyklá noc, po náročném dni spíte spánkem spravedlivých, okna dokořán (protože sousedé huliči zrovna nejsou doma) a z ničeho nic na plný koule „Bábálejó la Mumuland, bábálejó la Mumuland…“ Kur*a fix! leknete se, až vám praskne cévka v oku. Co to do pr-zkratka pro Delete-e je?!?

Vylítnete z postele jako střela rovnou na balkon, rukama rozeženete záclonu smradu, protože sousedi sice nejsou doma, to jste se nespletli, ale jejich synátor se vrátil odněkud z kalby a pro svý kámoše uspořádal ještě aftermejdan u sebe doma.

Jste se potentočkovali asi, ne?! (Myslím, že tenkrát jsem to řekla trochu hruběji.) hulákáte na ně dolu ohnutí přes rantl balkonového zábradlí.

Co jééééééé? dostane se vám náležité odpovědi. Mládeži (jak jsem tohle slovo jako mladá nesnášela, tak najednou mi, ani nevím jak, vypadlo z pusy), víte, kolik je hodin? Okamžitě to vypněte!!! Ale to už vás nikdo neslyší.

A tak se nechtěně oddáváte hitu a přitom sledujete, jak se postupně rozsvěcují lampy v oknech okolních bytů a lidi začínají vyčuhovat ven, aby zjistili, co se děje.

„Na starejch mapách je Mumuland. Nahatej ostrov, kde ví, co chtěj. Nemaj tam banky a parlament. Mumuland najdem a neslezem z něj… Bábálejó la Mumuland, bábálejó la Mumuland…“

Z Mumulandu jsem fakt neslezla, to dost dobře nebylo ani v náznaku možný, ale hodila jsem na sebe župan a slezla o patro níž, abych na sousedovic dveře bušila jako hluchej do vrat, načež mi nějaký mládežník přišel otevřít.

Vážený mladý muži (opět další z hlášek, co jsem jako puberťák ráda slýchávala, ovšem ve verzi „dámo“), buďte tak laskav a ztlumte to! Jsou tři hodiny ráno!
Ok… Máro, ztlum to! Nějaká ženská si stěžuje.
Děkuju pěkně. Nashledanou. (Doufám, že už vás nikdy neuvidím.)

Došmajdám nahoru, zalezu do pelechu, kterej už vystydnul, a pomalu se nořím do spánku. Díky Bohu!

„Bábálejó la Mumuland, bábálejó la Mumuland…“ Oči znova dokořán. Bezva, rupla mi cévka i v druhym oku. To se mi snad jenom zdá! Co tam hulej? Zavolám na vás policajty!!! řvete hystericky dolu z balkonu. V tu ránu ticho.

Opět uleháte, ale... Nemůžete dostat tu příšernou písničku z hlavy. Bábálejó la Mumuland, bábálejó la Mumuland… Pořád vám to v duchu jede jako zaseklá gramodeska a za Boha se toho nemůžete zbavit. To mám za trest.

Jdete si pro hadr na hlavu a pro sklenici mléka a do rána už jen sledujete hodiny a broukáte si tu ďábelskou melodii.

Den na to servaná jak borůvka a s krvavýma očima jdete ven z baráku, snad na nákup, už nevím přesně, a ve dveřích se jako na potvoru míjíte s tím pošahaným poďobaným Mumuklukem seshora.

Brý den. Se za ten bordel omlouvám, kaje se.
V pohodě, mladej. Ale prokristapána, příště si aspoň pusťte Zeppeliny.