Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viróza, pan doktor Krásný a urgentní potřeba na urgentu

16. 03. 2017 16:00:25
Přežila jsem pekelná muka. V sobotu mě postihla střevní chřipka, přesněji akutní gastroenteritida. Stalo se ze mě něco na způsob průtokového ohřívače, až tělo nakonec vypovědělo službu. Cestou do Motola jsme drncali. A houkali.

Pátek večer při svíčkách, romantická večeře, slavili jsme s partnerem drobné výročí. Moc hezký večer. Pověstný klid před bouří. Ještě před tím si přítel zaskočil za synkem, kterého má z předchozího vztahu. A tam už bylo veselo. Přičítalo se to ovšem zkažené bagetě.

Po večeři následovala fantastická masáž, načež se začala ozývat hlava. Bolestí. Nu, ráno moudřejší večera. Šli jsme spořádaně spát. Ovšem že by ráno bylo moudřejší, to lze říci jen stěží. Ráno už jsem lítala jak čamrda mezi postelí, toaletou a kýblem. Nebralo to konce.

Po poledni na mě začaly jít mdloby a neskutečná slabost. Nakonec jsem si zavolala rychlou a dobře jsem udělala. Několik minut po usazení na chodbě pohotovosti mi začalo hučet v uších a zatmělo se mi před očima. Vím jen tolik, že jsem prosebně natáhla ruku k mladému muži, který seděl vedle, špitla „Prosím pomoc,“ a pak už jsem šla k zemi.

Kdo a jak mě odtáhl na vyšetřovnu, nemám ponětí. Poslední, co jsem zaslechla, byl hlas sestry, který volal lékaře. Na lůžku mě probrala ruka oné starší sestřičky. Hladila mě po vlasech a uklidňovala mě, že se o mě postarají. Byla tak něžná a hodná, až to bylo dojemné. Na ústa mi nasadila igelitový sáček, protože jsem příliš rychle dýchala a hrozil další kolaps.

Do zadku mi s omluvou zapichovala jednu jehlu za druhou. Když jsem zvracela, láskyplně mi držela vlasy; tak, jak to znám z romantických filmů. Pečovala o mé pohodlí i o mou duši.

Chodba byla plná lidí, někteří bouchali na dveře vyšetřovny, že jsou akutní, ale sestřičku nic nerozházelo. Nebyla podrážděná, nevrlá ani příkrá. „Tady jsou všichni akutní, ale vy jste ze všech nejvíc,“ usmála se na mě.

Milá paní sestřičko, nevím, jak se jmenujete, ale mnohokrát vám touto cestou ještě jednou děkuji za váš nesmírně lidský přístup.

Bohužel terapie, kterou mi byli schopni poskytnout na pohotovosti, nezabrala, a tak mě převezli na urgentní příjem. Tam se mě ujal mladý muž původem ze Slovenska. Optimistický a dobře naladěný chlapík, co i při dvanáctihodinové šichtě neztrácel smysl pro humor.

Napojil mě na infuzi, protože jsem byla dehydrovaná, taky na tlakoměr, oxymetr, všude hadičky. „A co když se mi bude chtít na záchod? Víte, mě když to chytí, tak je to docela urgent,“ zarděla jsem se. „Však jste taky na urgentu, stačí zavolat,“ odpověděl pohotově.

Upocená, v domácím triku a domácí podprdě, ve stavu totálně nereprezentativním jsem ležela na lůžku a četla si na stropě ceduli, že ošetření trvá v průměru 80 až 200 minut a že nemám váhat se obrátit na personál v případě bolestí, žízně, či potřeby vyprázdnění. Dobrej nápad ty cedule na stropě nad každou postelí.

A pak to přišlo. Rozhrnula se plenta a já uzřela snad samotného Boha. Přišel pan doktor. Říkejme mu pan doktor Krásný. Tmavé vlasy, tmavé oči, nádherná čistá pleť, jasný pohled, laskavý úsměv, ruce odhalené až k ramenům (jeden z mála, kterému oranžový úbor urgentního příjmu skutečně neskutečně slušel). Byl jako zjevení. Uff.

Kdybych stála, podlomila by se mi znovu kolena a šla bych k zemi podruhé. Jenže jsem ležela. V hadrech, které pan doktor Krásný neměl nikdy vidět, s blicím pytlíkem mezi nohama, urousanými vlasy, dočista vyzvracená z podoby. Oznámil mi, že nemám žádný hořčík, tak že mi ho dali do infuze a taky něco na křeče a nevím co ještě.

Co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, začalo se mi chtít. Urgentně. Přijel vlasatý mladý sanitář s vozíkem a dovezl mě na toaletu. „Nechám pootevřené dveře a počkám za nimi. Pak mě zavoláte,“ dostala jsem nakázáno. No bezva.

To přesně potřebuju, aby další kusanec chlapa stál pár kroků ode mě ve chvíli, kdy mám ze zadku výčep. Z posledních sil jsem odtlačila vozík ke dveřím oné místnosti, aby pan sanitář nemusel za mnou úplně dovnitř a necítila jsem se potupena ještě víc. Žádné vonítko totiž na urgentu na wc nemají.

Propustili mě až večer. Litr roztoku kapal docela dlouho. Odcházela jsem po svých, ovšem v čekárně, kde jsem čekala na přítele, až si pro mě přijede, opět hučení v uších, mžitky před očima, studený pot na obličeji. To né! To přece není možný!

Přítel dorazil, usoudili jsme, že na mě jde asi hypoglykémie. Rychle jsem se napila coly z automatu a do chvilky mi bylo líp. Co na tom, že za pár minut letěla ven, cukr už svou práci udělal.

Ani dneska mi není ještě do zpěvu, ale ve své podstatě už jsem zdravá jako rybička. A ač to vyzní asi docela paradoxně, mám hezké vzpomínky. Na ty milé lidi, co nám oddaně slouží dnem i nocí. Co neztrácejí úsměv, profesionalitu a lidský přístup.

Na ty lidi, kteří takřka nemají osobní život, a nevím, jak platově, ale kdovíjací boháči to asi taky nebudou. Lidi, kteří se vás neštítí, když zvracíte a z vlasů vám kape. Lidi, kteří vědí, že nejen injekce a tabletky léčí. S úctou a obdivem vám děkuji.

Autor: Pavla Pokorná | čtvrtek 16.3.2017 16:00 | karma článku: 41.59 | přečteno: 5209x

Další články blogera

Pavla Pokorná

Hody, hody aneb Na louce se pase bílý kůň…

Svátky jara, malovaných vajec, zmalovaných zadků a velkého úklidu. A když vás chytí nefalšované velikonoční šílenství a nemáte vejce, pomalujte třeba citron. A když nemáte barvy, vyhrabejte ze šuplíku permanentní fix.

15.4.2017 v 16:39 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 316 | Diskuse

Pavla Pokorná

Mléko do škol zdarma? Vějička na voliče a pro někoho bezva dotace

Až 670 milionů korun možná vydá stát za mléko, které budou děti dostávat zdarma ve škole. Novinka by mohla platit už od příštího školního roku. Ovšem zaklínadlo „zdarma“ není zcela pravdivé. Ono mléko samozřejmě zaplatíme všichni.

7.3.2017 v 17:37 | Karma článku: 33.30 | Přečteno: 878 | Diskuse

Pavla Pokorná

Pro koleno bych si i korunu nechala vrtat

Volné odpoledne, poctivé kilo a půl vepře a k tomu touha pořádně roztočit elektroměr. Troubu na 180 stupňů a tři a půl hodiny tejrání prasečí nožky může začít. Vyplatí se si počkat.

7.3.2017 v 13:59 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 229 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 23.44 | Přečteno: 1176 | Diskuse

Jana Aulehlová

Držím pusu, krok už ne

Manžel je totálně naštván, že nechci vincentku. Dcera zase neudrží smích a syn mě paroduje. Žádná viditelná lítost. Jak promluvím, přivádím každého k smíchu. Ani se jim nedivím, protože chodím s píšťalkou na krku.

18.10.2017 v 19:20 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jan Jílek

Svoboda je jen jedna

Měl jsem včera těžký den. Hlavně pracovně, ale konec dobrý, všechno dobré. Mám už starší „Vivofit.” Zařízení, co měří počet kroků, ušlých kilometrů, čas, spotřebované kalorie atd.

18.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 287 | Diskuse

Jakub Kunčický

Setkání

Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.

17.10.2017 v 22:35 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 102 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2516

Ctitelka českého jazyka, milovnice koček, The Corrs, sushi a černé limonády. Konzervativec a puntičkářka věřící v princip vítězícího dobra a spravedlnosti. Matka z celého srdce milující svého syna. Vystudovaná publicistka a mediální analytička, která několik let působila v médiích a později se uplatnila i v PR.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.