Viróza, pan doktor Krásný a urgentní potřeba na urgentu
Pátek večer při svíčkách, romantická večeře, slavili jsme s partnerem drobné výročí. Moc hezký večer. Pověstný klid před bouří. Ještě před tím si přítel zaskočil za synkem, kterého má z předchozího vztahu. A tam už bylo veselo. Přičítalo se to ovšem zkažené bagetě.
Po večeři následovala fantastická masáž, načež se začala ozývat hlava. Bolestí. Nu, ráno moudřejší večera. Šli jsme spořádaně spát. Ovšem že by ráno bylo moudřejší, to lze říci jen stěží. Ráno už jsem lítala jak čamrda mezi postelí, toaletou a kýblem. Nebralo to konce.
Po poledni na mě začaly jít mdloby a neskutečná slabost. Nakonec jsem si zavolala rychlou a dobře jsem udělala. Několik minut po usazení na chodbě pohotovosti mi začalo hučet v uších a zatmělo se mi před očima. Vím jen tolik, že jsem prosebně natáhla ruku k mladému muži, který seděl vedle, špitla „Prosím pomoc,“ a pak už jsem šla k zemi.
Kdo a jak mě odtáhl na vyšetřovnu, nemám ponětí. Poslední, co jsem zaslechla, byl hlas sestry, který volal lékaře. Na lůžku mě probrala ruka oné starší sestřičky. Hladila mě po vlasech a uklidňovala mě, že se o mě postarají. Byla tak něžná a hodná, až to bylo dojemné. Na ústa mi nasadila igelitový sáček, protože jsem příliš rychle dýchala a hrozil další kolaps.
Do zadku mi s omluvou zapichovala jednu jehlu za druhou. Když jsem zvracela, láskyplně mi držela vlasy; tak, jak to znám z romantických filmů. Pečovala o mé pohodlí i o mou duši.
Chodba byla plná lidí, někteří bouchali na dveře vyšetřovny, že jsou akutní, ale sestřičku nic nerozházelo. Nebyla podrážděná, nevrlá ani příkrá. „Tady jsou všichni akutní, ale vy jste ze všech nejvíc,“ usmála se na mě.
Milá paní sestřičko, nevím, jak se jmenujete, ale mnohokrát vám touto cestou ještě jednou děkuji za váš nesmírně lidský přístup.
Bohužel terapie, kterou mi byli schopni poskytnout na pohotovosti, nezabrala, a tak mě převezli na urgentní příjem. Tam se mě ujal mladý muž původem ze Slovenska. Optimistický a dobře naladěný chlapík, co i při dvanáctihodinové šichtě neztrácel smysl pro humor.
Napojil mě na infuzi, protože jsem byla dehydrovaná, taky na tlakoměr, oxymetr, všude hadičky. „A co když se mi bude chtít na záchod? Víte, mě když to chytí, tak je to docela urgent,“ zarděla jsem se. „Však jste taky na urgentu, stačí zavolat,“ odpověděl pohotově.
Upocená, v domácím triku a domácí podprdě, ve stavu totálně nereprezentativním jsem ležela na lůžku a četla si na stropě ceduli, že ošetření trvá v průměru 80 až 200 minut a že nemám váhat se obrátit na personál v případě bolestí, žízně, či potřeby vyprázdnění. Dobrej nápad ty cedule na stropě nad každou postelí.
A pak to přišlo. Rozhrnula se plenta a já uzřela snad samotného Boha. Přišel pan doktor. Říkejme mu pan doktor Krásný. Tmavé vlasy, tmavé oči, nádherná čistá pleť, jasný pohled, laskavý úsměv, ruce odhalené až k ramenům (jeden z mála, kterému oranžový úbor urgentního příjmu skutečně neskutečně slušel). Byl jako zjevení. Uff.
Kdybych stála, podlomila by se mi znovu kolena a šla bych k zemi podruhé. Jenže jsem ležela. V hadrech, které pan doktor Krásný neměl nikdy vidět, s blicím pytlíkem mezi nohama, urousanými vlasy, dočista vyzvracená z podoby. Oznámil mi, že nemám žádný hořčík, tak že mi ho dali do infuze a taky něco na křeče a nevím co ještě.
Co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, začalo se mi chtít. Urgentně. Přijel vlasatý mladý sanitář s vozíkem a dovezl mě na toaletu. „Nechám pootevřené dveře a počkám za nimi. Pak mě zavoláte,“ dostala jsem nakázáno. No bezva.
To přesně potřebuju, aby další kusanec chlapa stál pár kroků ode mě ve chvíli, kdy mám ze zadku výčep. Z posledních sil jsem odtlačila vozík ke dveřím oné místnosti, aby pan sanitář nemusel za mnou úplně dovnitř a necítila jsem se potupena ještě víc. Žádné vonítko totiž na urgentu na wc nemají.
Propustili mě až večer. Litr roztoku kapal docela dlouho. Odcházela jsem po svých, ovšem v čekárně, kde jsem čekala na přítele, až si pro mě přijede, opět hučení v uších, mžitky před očima, studený pot na obličeji. To né! To přece není možný!
Přítel dorazil, usoudili jsme, že na mě jde asi hypoglykémie. Rychle jsem se napila coly z automatu a do chvilky mi bylo líp. Co na tom, že za pár minut letěla ven, cukr už svou práci udělal.
Ani dneska mi není ještě do zpěvu, ale ve své podstatě už jsem zdravá jako rybička. A ač to vyzní asi docela paradoxně, mám hezké vzpomínky. Na ty milé lidi, co nám oddaně slouží dnem i nocí. Co neztrácejí úsměv, profesionalitu a lidský přístup.
Na ty lidi, kteří takřka nemají osobní život, a nevím, jak platově, ale kdovíjací boháči to asi taky nebudou. Lidi, kteří se vás neštítí, když zvracíte a z vlasů vám kape. Lidi, kteří vědí, že nejen injekce a tabletky léčí. S úctou a obdivem vám děkuji.
Pavla Pokorná
Hody, hody aneb Na louce se pase bílý kůň…
Svátky jara, malovaných vajec, zmalovaných zadků a velkého úklidu. A když vás chytí nefalšované velikonoční šílenství a nemáte vejce, pomalujte třeba citron. A když nemáte barvy, vyhrabejte ze šuplíku permanentní fix.
Pavla Pokorná
Mléko do škol zdarma? Vějička na voliče a pro někoho bezva dotace
Až 670 milionů korun možná vydá stát za mléko, které budou děti dostávat zdarma ve škole. Novinka by mohla platit už od příštího školního roku. Ovšem zaklínadlo „zdarma“ není zcela pravdivé. Ono mléko samozřejmě zaplatíme všichni.
Pavla Pokorná
Pro koleno bych si i korunu nechala vrtat
Volné odpoledne, poctivé kilo a půl vepře a k tomu touha pořádně roztočit elektroměr. Troubu na 180 stupňů a tři a půl hodiny tejrání prasečí nožky může začít. Vyplatí se si počkat.
Pavla Pokorná
Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš
A protože já nerada překvapení, preferuji ty bonboniéry, co mají zespodu krabice ke každému bonbonu obrázek s popisem. Ovšem ani to vám neposkytne záruku, že si vyberete ten, který vám v ústech přivodí rozkoš.
Pavla Pokorná
Rychlovka na stojáka aneb Maďar umí zahřát
Hlad je sviňa. A rozlítaný den po úřadech bez snídaně taky člověku moc nepřidá. O co milejší je pak při cestě z úřadu, když vám osud do cesty přihraje masnu s bufáčem. Takový časný oběd před desátou dopolední.
Pavla Pokorná
Prevence není hysterie. Obzvlášť když za humny je drak
Němcům se nelíbí český návrh novely ústavního zákona, který by zavedl právo použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti naší země. Prý jsme hysteričtí a ministr Chovanec, který změnu předložil, jen honí politické body.
Pavla Pokorná
Rasismus a diskriminace. Zaklínadla, na která dojedeme
Němci si letos na Silvestra dali pozor. Policie prověřovala totožnost, dohlížela na pouliční oslavy. Nyní však čelí kritice, že se zaměřovala téměř výhradně na osoby cizího původu. Jinými slovy že se dopustila rasové diskriminace.
Pavla Pokorná
Silvestr 2016: Opevníme se betonem a půjdeme si zajuchat
Po sexuálních útocích o loňském Silvestru v Německu a po útoku na trzích v Berlíně se policie v Kolíně nad Rýnem rozhodla doslova zabetonovat ulice. Do historického centra města pak bude nasazeno na 1500 policistů.
Pavla Pokorná
Dobře jim tak! To mají za Aleppo a za Krym
Spadlo letadlo a zemřelo 92 lidí. Za normálních okolností by veřejnost byla otřesena a bylo by jí to líto. Kdyby ovšem oběti nebyli Rusové. Těm se přeci u nás smrt přeje a z podobné tragédie se značná část společnosti raduje.
Pavla Pokorná
Ať vám to s Freddiem ladí, Georgi
Pro každého z nás budou jedny Vánoce těmi posledními – Last Christmas. George Michael jich zažil pouhých 53, ale jeho dokonalý sametový hlas a energie, kterou dával do svých písní, zůstane. Byl to Pan Zpěvák.
Pavla Pokorná
Ježíšku, přeju si… levnější máslo
Vím, že už je pozdě a že to asi nestihneš, a taky vím, že mé přání je nejspíš z kategorie těch nesplnitelných, ale přece... co kdyby. Moc bych si přála, aby ceny másla šly dolů a abych ho nemusela do brambor odměřovat jako šafránu.
Pavla Pokorná
A to já si toho kapra dám. A s chutí!
Sice předvánoční masakr v ulicích mému oku a duši zrovna dvakrát nelahodí, ale to maso, šťavnaté, tučné, v křupavém trojobalu a k němu bramborový salát, to je věc, kterou chci nechat žít. Pro sebe, pro své děti i vnoučata.
Pavla Pokorná
Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila…
Za oknem je pošmourno a Vánoce budou jako tradičně nejspíš na blátě. Tak aspoň takto se na chvilku pokochejte krásou, kterou umí vytvořit paní zima. Fotky jsou sice staršího data, z mého archivu, ale pořád neztrácejí na kouzlu.
Pavla Pokorná
Frohe Weihnachten und ein gutes neues Jahr
Polský spolujezdec, východoevropské vzezření a další a další úhybné kličky a oddalování zveřejnění pravdy, která se nehodí do krámu. Kamion byl ukradený, řídil ho uprchlý Pákistánec a „spolujezdec“ byla patrně jeho první oběť.
Pavla Pokorná
Sladká kakaová ňadérka. Akorát do pusy
Slibovala jsem pokračování, a protože sliby se mají plnit a o Vánocích tuplem, tak tady to máte. Kluk odjel na odpoledne k tátovi a mě zůstal volnej celej bejvák. Matka nematka, spustila jsem se jako zamlada a oddala se neřestem.
Pavla Pokorná
Upéct dinosaura a zemřít
Nemocné dítě, předvánoční shon a k tomu jedna několik dnů nefunkční ruka mě nadlouho vyřadily z procesu pečení vánočního cukroví. Až dneska, skoro na poslední chvíli, jsem rozpálila troubu a pustila se do díla.
Pavla Pokorná
Peru, žehlím, luxuji, uklízím. Nezklamu vás
Inzerát na hospodyni? Reklama na multifunkčního robota do domácnosti? Ani jedno. Je to poutací text na seznamce. Upozorňuji, že mužského seznámeníchtitele. Dneska to na mě vyskočilo a já se po celém týdnu poprvé zaradovala.
Pavla Pokorná
Zásnubní šunka aneb Jak mi nevyšel ani Ježíšek ani ženich
Protože jsem bystrá a všímavá a prostě celkově skvělá, vypozorovala jsem, čím bych jistojistě udělala své lásce radost pod stromečkem. A protože on je taky bystrý, všímavý a neméně skvělý, přišel na to. Potvorák.
Pavla Pokorná
Krampusácký boom aneb Konec čertů v Čechách?
Když nevystrkuje svým pupkem Santa našeho Ježíška, cpou se nám sem rakouští obludní krampusové. Čertovské zrůdy, z nichž bych si strachy ucvrknul i nejeden dospělý. Chudáci děti, které jejich rodiče na takový průvod vezmou.
Pavla Pokorná
Až na vrcholky hor aneb Já za nic nemůžu, já byl jen primátor
Bývalý primátor hlavního města Pavel Bém prohlásil, že žaloba kvůli Opencard je hrozná pitomost. Od projektu karty Pražana se distancuje. „Já jsem ji nevymyslel. Jen jsem byl primátorem, když zastupitelstvo schválilo projekt.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 102
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2571x