Já na zaměstnavatele nespoléhala vůbec (už jen proto, že jsem se odstěhovala a dojíždění do původního zaměstnání by vyšlo bratru na dvě a půl hodiny - v závislosti na dopravní situaci, v noci samozřejmě slabá hodinka, ale ve dne ty zácpy...), když byly synovi dva tak jsem nastoupila na DPČ jako telefonní operátorka na zákaznické lince (cítila jsem, že se potřebuju trochu rozkoukat a chytit pracovní rytmus, ony už i ty dva roky v technologiích znamenají poměrně posun) a v péči jsme se střídali s manželem, v synových třech jsem si našla řádnou práci úplně bez problémů (respektive asi stejně, jako kdybych "jen" změnila zaměstnání). Je mi jasné, že vy už to asi neupotřebíte, ale třeba to pomůže nějaké jiné mamince - je lepší si střihnout nějakou brigádku a hledat až pak, než zůstat úplně paf že budu bez práce a pak se trápit na desítkách neúspěšných pohovorů...

Ideální by bylo zůstat se svým synkem doma až do puberty. Nebo alespoň do školní docházky. Čím déle, tím lépe pro něho i pro společnost. Ale na to většinou nemáme a ani společnost na to nemá. Ani za komunistů na to neměla. Postavme se na svoje nohy a netrvejme na milodarech od státu! My jsme nemohli jinak, a tak jsme si brali svého synka do práce.

Až do jeho puberty?

Ja vam rozumim .. ale nic neni na svete idealni

Je mi jasné, že je to drsné, ale tři roky jsou dlouhá doba pro život firmy. sama píšete, že se zachovali slušně, trh je dneska po šikovných lidech hladový - třeba si polepšíte.

Děkuju. Koukám na to podobně. Jak jsem psala, je to nová příležitost.

Ve Vaší profesi, kterou uvádíte, vystudovaná publicistka, nevidím žádný problém pracovat na částečný úvazek při mateřské dovolené. U PC lze sedět a psát v době, kdy dítě spí.

Kamarádce se stalo to samé, na druhou stranu firmy chápu, matka je neperspektivní pracovník to je bohužel fakt.

To přeci nemusí vždy platit... Znám ženy, které si daly pauzu pár měsíců a pak vykonávaly svou práci převážně z domova (chápu, ne v každé pozici to jde) a taky znám jednu, která si dceru od cca 4 měsíců brala do kanceláře, odkud si ji v brzké odpoledne odvážel tatínek (nebo babička) a ona díky tomu zvládla svůj úvazek stejně, jako před mateřskou. Další kamarádka (už trojdětná, respekt) měla práci z domova už před těhotenstvím (překlady) a po porodech si jen upravila časy, ve kterých jí miminko umožňovalo pracovat a taky to dala (upřímně ji obdivuju, protože já bych takovýhle záhul asi vzdala), nikdy na tom ani jedna z firem netratila, naopak - holky po mateřské si dlouho neřeknou o zvýšení platu, cítí k firmě mnohem větší závazek apod.

"Je přeci špatně, aby to bylo buď, anebo." Ale tak to většinou v životě je i v jiných otázkách. A nejsem si úplně jistý jestli je to špatně.

Rodinu a práci by přeci mělo být možné skloubit. Nebo tu budeme mít řadu bezdětných žen kariéristek a populační křivku nám budou zachraňovat přistěhovalci.

Bohužel, mnoho zaměstnavatelů je krátkozrakých. Shodou náhod se nám pondělí vrátí z rodičovské kolega, který si užíval od konce prosince. Jeho šéf mě poslal k řeznikovi objednat aspikobuřtovej dort ve tvaru dudlika. V Listopadu jde na rodičovskou bagrista, ale jen do vánoc.

Je vidět, že pracujete v osvíceném kolektivu - upřímně, respektuju a obdivuju každého chlapa, který si tu "rodičovskou" zkusí (včetně mého muže), jsou to machři!!! Ono to totiž chce odvahu!

Já jsem se poprvé vrátila do práce po 2 letech,bez problému,pravda před 15 lety.Další dvě děti jsem měla při podnikání.Takže jsem zapojila babičku čerstvě v důchodu,sháněla jsem zástup,kde se dalo a když nebyl,tak jsem holt musela do firmy i od novorozence.Vidím to tak,že nejdůležitější je opravdu dítě,za 10 let si nevzpomenete na jména bývalých spolupracovníků,ale budete vzpomínat na dobu,kdy jste byla s dítětem doma :))