Dobře jim tak! To mají za Aleppo a za Krym

Spadlo letadlo a zemřelo 92 lidí. Za normálních okolností by veřejnost byla otřesena a bylo by jí to líto. Kdyby ovšem oběti nebyli Rusové. Těm se přeci u nás smrt přeje a z podobné tragédie se značná část společnosti raduje.

Stačí nahlédnout do diskusí pod články o letecké katastrofě. Kolik nenávistných příspěvků a kolik zloby v nich uvidíte. A kolik upřímné radosti ze smrti. Až to děsí, jak dokážou být lidé k sobě zlí i ve chvíli, kdy dojde k takovému neštěstí.

Pánbíček je potrestal, mrtvý Rus – dobrý Rus, to mají za Aleppo a za Krym, semlely je boží mlýny, osud, dobře jim tak, o pár Rusů míň – jen dobře a tak dále a tak dále v tomto duchu. Ta nálada a tendence hraničící s nenávistí z toho přímo čiší, ani se ji nikdo nesnaží kamuflovat, dokonce jsou na ni snad někteří i pyšní.

Mám pochopení pro český postoj k Rusům. Ačkoliv jsem sama dobu okupace nezažila, rozumím tomu, že v lidech zůstala velká křivda a že tato historická bolest se musí generačně odžít.

Stejně jako generace mé babičky nenáviděla Němce, generace mých rodičů je poznamenaná rokem 68. A logicky je tím poznamenaná i moje generace, které je odmalička vtloukáno do hlavy, že Rusáci jsou zlo a že kam stoupne Rus, tam sto let tráva neroste.

A Amík, to je skoro bůh. Rozsévač dobra a demokracie, jediný, který to se všemi myslí dobře. Který neustále strká nos do věcí a do zemí, kde nemá co pohledávat, který vyvolává války a konflikty a který drží islamisty a terorismus hezky při životě. Protože naše blaho je mu víte kde.

Jen si všimněte, kolik teroristických útoků páchaných islamisty se děje v USA a kolik v Evropě? Že by náhoda? Jen se podívejte, co odstartovalo migrační krizi a kdo prchá? Mladí, zdraví, bojeschopní muži. Žen, dětí a starců je pomálu. Opět náhoda?

Ale zpátky k Rusovi a k letecké havárii, pří níž zemřela valná část hudebního tělesa Alexandrovci. I když o to, kdo zahynul, snad ani tolik vlastně nejde. Zemřeli tam lidé, a to je vždy smutná událost a tragédie hodna emocí jiných než radostných.

Proč tolik žluči a zášti? Skutečně jsme tak zlí, pomstychtiví a nenávistní? To v sobě ani o Vánocích nejsme schopni vykřesat trochu lidskosti, soustrasti, úcty a dobra?

P. S. Zvažovala jsem, zda otevřít diskusi, protože mám důvodné obavy, že i zde bude někdo toužit po tom vylít si svůj hněv, a nechci k tomu dávat prostor. Nakonec jsem se rozhodla ji otevřít, budu doufat ve slušnost.