Frohe Weihnachten und ein gutes neues Jahr

Polský spolujezdec, východoevropské vzezření a další a další úhybné kličky a oddalování zveřejnění pravdy, která se nehodí do krámu. Kamion byl ukradený, řídil ho uprchlý Pákistánec a „spolujezdec“ byla patrně jeho první oběť.

Je zajímavé, že národnost spolujezdce se zveřejnila hned a národnost řidiče, kterého policisté dopadli nedlouho po útoku, až druhý den!!! Sice byly k dispozici nejrůznější spekulace, ale toť vše. Korunu tomu všemu dal německý ministr vnitra, který mírnil slova policie o útoku a připouštěl i nehodu. Prý pozadí události je nejasné a nelze jednoznačně říci, bla, bla, bla.

Víte, já jsem až do Vánoc chtěla na blogu udržet lehčí notu. Servírovat vám historky z mého života a prokládat je vůní cukroví. Ale tohle mě dostalo, asi stejně jako vás.

Peču si cukroví, k tomu mi tu hrají koledy, v oknech svítí světýlka, ladím se na příchod Vánoc a najednou tahle zpráva. Dlouho byl klid a přestali jsme být ostražití? Nebo jsme si ještě dostatečně nezvykli?

Ono totiž známé prohlášení Angely Merkel „Zvládneme to“ nejspíš není nic jiného než kamuflované „Zvykneme si“. Je to strašně strašné, leč vše nasvědčuje tomu, že přesně takto to bohužel je. A k tomu dostanete jako bonus lži, manipulace a nálepkování.

Došlo i na Berlín, což mnozí očekávali. A v hlavní roli stejně jako v Nice kamion a islám. Pokolikáté už? Jak může vláda dopustit masakrování vlastních lidí?! Jak je možné, že je politicky posvěcena likvidace našich hodnot a našich životů?

Jdete s rodinou na vánoční trh, usrkáváte punč a v dlani žmouláte horké kaštany a najednou se koupete v krvi vlastních dětí. Je mi z toho hrozně úzko a smutno. Z toho, že paní Merkel je tohle všechno úplně jedno, protože ona má své politické zájmy, které převyšují jednotky, desítky, stovky... obětí. Když se kácí les, tak holt lítaj třísky.

Tak zapálíme svíčky u ambasád, oRIPujeme si facebooky, nasvítíme Eiffelovku do německé trikolory, vyslechneme slova o barbarském činu a o tom, že se nesmíme nechat zastrašit, uctíme památku zesnulých na mši a pojede se dál.

Z veřejnoprávních médií se na nás valí zprávy, že tyto útoky jsou součástí našich životů a nelze jim zabránit. Hned je mi líp.

Po jedenácté hodině dopoledne se k útoku poprvé vyjádřila kancléřka Angela Merkelová. Na úvod tiskové konference uvedla, že je útokem otřesená. Kondolovala rodinám obětí. „Jde o nepochopitelný čin,“ uvedla k útoku. Ocenila práci policistů, záchranářů a hasičů.

Pro Německo by podle Merkelové bylo velkou ranou, kdyby se potvrdily informace, že v Berlíně útočil uprchlík. Uznala, že všechny indicie zatím ukazují na teroristický útok.

 „Miliony lidí se ptají, jak můžeme žít s tím, že na vánočním trhu dojde k vraždě, která přinese smrt tolika lidem. Jednoduchou odpověď na tuto otázku nemám,“ uvedla kancléřka. „Nechceme žít se strachem ze zla,“ dodala na závěr krátkého prohlášení. (Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/merkleova-utok-berlin-0uv-/zahranicni.aspx?c=A161220_110943_zahranicni_ert)

Tak Merkel nemá jednoduchou odpověď. Má tedy složitou? Nebo vůbec nějakou? Nechceme žít se strachem ze zla, nepochopitelný čin, otřesení, velká rána pro Německo. Čekali jste něco jiného?

I takové dny jsou,
že rána za ranou,
zas právě tebe najde,
a málokomu dojde…

I takové dny jsou,
že zpráva za zprávou,
jen další trable přidá,
a špatnou horší střídá…

„Nenechme se paralyzovat terorem. Může to být těžké, ale určitě v sobě nalezneme sílu žít dál naše životy tak, jak je v Německu chceme žít. Tedy ve svobodě, otevřenosti a pospolitosti,“ vyzvala Merkel.

Návštěvníci vánočních trhů také chtěli žít svoje životy...